Silný politik se nezávislých médií nebojí, myslí si předseda ODS Martin Kupka. Uvedl to během čtvrtečního mimořádného zasedání Poslanecké sněmovny svolaného opozičními politiky. Odkazoval na vládou avizovanou změnu financování médií veřejné služby, kterou označil za slabošství a za ohrožení jejich nezávislosti. Podle premiéra Andreje Babiše (ANO) však jeho kabinet nic podobného neplánuje a pouze hledá modernější způsob placení České televize a Českého rozhlasu.
„Nezávislost se neodvíjí od modelu financování, ale stojí na způsobu práce jednotlivých novinářů, jejich profesních standardech a kontrolních mechanismech,“ řekl Babiš. Ujistil, že existence médií veřejné služby není ohrožena.
Zároveň připomněl návrh zákona, který v úterý představil ministr kultury Oto Klempíř (za Motoristy sobě). Podle něj se financování České televize a Českého rozhlasu stane samostatnou kapitolou státního rozpočtu. Na hospodaření obou mediálních domů by měl navíc dohlížet Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ).
Od zveřejnění tohoto záměru, který má v ideálním případě vejít v účinnost od začátku roku 2027, čelí Babišův kabinet vlně kritiky. „Je to paskvil. Řekněte nám, proč měníte něco, co funguje,“ ptal se na mimořádném zasedání sněmovny předseda hnutí STAN Vít Rakušan. Podobné otázky si kladou nejen zástupci opozice, ale i řada odborníků.
Předseda vlády i ministr Klempíř na ně reagují tím, že placení médií veřejné služby ze státního rozpočtu funguje v mnoha dalších evropských zemích. Jak ale ukázala analýza, sestavená experty z českých vysokých škol, tento model financování vykazuje ve srovnání s přímými poplatky občanů v mnoha ohledech vyšší míru rizika. Studie konkrétně mluví o oblastech politické nezávislosti, předvídatelnosti i odpovědnosti ve vztahu k veřejnosti.
Podle Babiše je jedním z důvodů plánované změny financování České televize a Českého rozhlasu také jejich netransparentnost. „Nikdo neví, kam peníze obou médií jdou. Chceme vědět, za co je vydávají,“ pronesl premiér při jednání horní komory parlamentu.
Experti ale v souvislosti s tím zmiňují, že i v případě transparentnosti zaznamenává lepší výsledky model přímého finančního napojení médií veřejné služby na obyvatele daného státu, který funguje třeba ve Velké Británii, Německu i České republice.
„Navázáním na státní rozpočet naopak zaniká vazba mezi médii a občany. Proces je navíc schovaný někde v zákoně, což ho z hlediska transparentnosti činí rizikovější,“ upozornila pro Redakce IKSŽ jedna z autorek expertní analýzy Klára Smejkal z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.
Z Poslanecké sněmovny Daniel Noska
