Redakce B

Blíží se osmá hodina. Je páteční večer a já se pomalu vydávám panelákovou džunglí na zastávku metra Černý most.  Vždy se tu cítím nekomfortně. Nebýt toho, že IKEA zde má svůj obchodní dům, tak bych ani neměl důvod sem jezdit. Jinak tomu nebylo ani dnes. V ruce si pohrávám s vonnou svíčkou, abych se trošku uklidnil. Nepomáhá to. Svíčku tak ukládám do svého nylonového batohu a zároveň z něj vytahuji plastovou lahev s nápojem Coca Cola.  Je to ta s umělými sladidly.  Cukr je cukr a ten je tučný.  Na shledanou kaloriím a bůh žehnej Aspartamu, který obelhává můj mozek…

„Egyptská policie aktivně zatýká gay, bi a trans lidi prostřednictvím digitálních platforem. Prosíme, dávejte si pozor, online i offline,“ stojí ve varování, které od konce března nově v Egyptě dostávají všichni uživatelé online seznamky Grindr. Aplikace, která cílí na LGBTQ+ lidi a zprostředkovává jim prostor k seznámení, se stala jedním ze způsobů, jak egyptské autority mohou zasahovat proti této menšině. V zemi však neexistuje zákon, který by je k tomu opravňoval. Dvacet mužů stojí v hloučku a kope do člověka, který si bezmocně kryje hlavu, na chodníku jedné z rušných ulic egyptské Káhiry. Muž, který leží na zemi, z kruhu proklouzne k silnici, mává na jedoucí taxík, ten…

Dnes osmadvacetiletá Ecem Üçok odjela z rodného Istanbulu před pěti lety kvůli magisterskému studiu ve Švédsku. Poté se rozhodla pro vlastní doktorandský výzkum, pro který našla supervizorku v Praze. „A tak jsem tady,” vysvětluje s jiskrou v očích, co ji sem přivedlo. Potkáváme se ve Strnadovském mlýně asi hodinu od Prahy, kde se účastní víkendového školení. Popisuje mi svou zkušenost s životem v Česku i to, jestli se tady cítí být doma. Ecem Üçok sem přijela s přáteli na teambuildingový víkend Letní akademie Discover, kterou letos již podruhé pomáhá organizovat. Většina z účastníků stejně jako Ecem studuje nebo pracuje v…

Představte si být příslušníkem menšiny. Asi si říkáte, že již jen to by vám mohlo hypoteticky v některých případech a situacích přinést problémy. Protože to už tak běžně a přirozeně v lidské společnosti bývá. A teď si představte, že patříte mezi minoritu v Číně. V zemi, kde se vyznává jakási představa tradiční rodiny (jejíž součástí byla dříve tzv. Politika jednoho dítěte – jak paradoxní), jste sirotkem. V zemi, kde se výrazně, dokonce až totalitně prosazuje tzv. Čínské lidové náboženství, jste katolíkem. V zemi, ve které jsou hlavními hodnotami peníze, tvrdá práce a kariérismus a ohledy na ostatní se neberou, eufemisticky řečeno, převážně příliš vážně, jste fyzicky…

Pod informační tabulí na pražském Hlavním nádraží stojí vysoký muž s vlasy v culíku a s rukama v kapsách. Rozhlíží se, sleduje kolemjdoucí a čeká, jestli se u něj někdo nezastaví. Koho očekává, napoví svítivě žlutá vesta s nápisem RomPraha, kterou má muž na sobě. Robert Hanka, koordinátor pro romské uprchlíky z Ukrajiny, tu už od loňského roku asistuje příchozím Romům.  „Jsem tu bohužel sám, protože to vypadá špatně s postojem magistrátu. Už nechtěl, abychom pomáhali, ale když se tu uprchlíci nashromáždili, tak nám zase zavolali,“ vysvětluje Hanka, proč se stanoviště opět otevřelo. Loni koncem května se zavřelo na popud…