Že se v 94 letech nedá sportovat a závodit? A že vám přijde zvláštní, pokud se mezi sebou porovnávají například osmdesátníci s třicetiletými? Právě takové obrázky jsou typické pro plavecké mistrovství republiky v kategorii Masters. Jeho 39. ročník proběhl o víkendu ve Zlíně.
Těchto specifických závodů jsem se díky věku mohl zúčastnit vůbec poprvé. Nejmladší aktéři totiž musejí v daném roce dovršit alespoň pětadvaceti let, aby na závodech Masters mohli startovat. Někomu tato věková hranice může přijít nízká, pravdou ale je, že na běžných plaveckých soutěžích jen málokdy narazíte na zástupce narozené před rokem 2000.
Společně se mnou zažívá premiéru také stejně starý kamarád Filip. Ten se po sedmi letech vrátil z „plaveckého důchodu“, když se nechal zlákat naší skupinkou, která se utvořila právě díky plavání. „Nebudu lhát, trochu obavy mám. Od osmnácti jsem neplaval, na závody jsem se připravoval pouze v posledních třech týdnech,“ řekl na začátku přibližně tříhodinové cesty do Zlína, kterou jsme absolvovali ještě se závodícím trenérem Matějem. Na místě už na nás čekali další dva parťáci, se kterými jsme si během večeře sdíleli naše dojmy a očekávání.
Druhý den ráno jsme vyrazili na bazén. Od našeho ubytování jsme se na něj dostali pěšky za přibližně deset minut, během kterých jsme mohli vnímat typický styl zlínských budov. Cihlové stavby městu dominují, díky nim je svým způsobem kouzelné. Atmosféra éry Tomáše Bati tady na vás zkrátka dýchne.
Místní padesátimetrový bazén je pro mě speciální. Vrátil jsem se na něj po jedenácti letech, když jsme zde závodili na Olympiádě dětí a mládeže. S kamarády jsme tehdy zvítězili ve štafetě a užili si vyhlášení na náměstí. A právě tento pozitivní zážitek jsem si vybavil při vstupu na bazén.
Nejstarší závodníci získali obdiv všech
Ten už byl poměrně solidně zaplněný, okamžitě si člověk všiml, že dorazil mezi plavecké nadšence, kteří se tomuto sportu věnují mnoho let, někdy i několik desetiletí. Ti vůbec nejstarší účastníci absolvovali vlastní ceremoniál. Mezi muži byl nejstarším účastníkem čtyřiaosmdesátiletý Ladislav Bank, mezi ženami Dagmar Ferebauerová v neskutečném věku 94 let. „Musím zaklepat, že mi stále drží zdraví. Díky tomu se můžu věnovat milovanému sportu a doufám, že takovou šanci budu mít i v budoucnu,“ pronesla. Po doplavání závodu zcela po zásluze obdržela potlesk všech zúčastněných.
Během rozplavání jsem potkal známého, kterého vídám na pražských bazénech. „Plavu 200 polohovku, 200 kraul a zítra bych měl závodit i na 200 znak, ale možná se odhlásím,“ přiznal pobaveně padesátiletý Radek.
Já jsem soutěžil v prsařských disciplínách, ovšem formu jsem si nepřivezl. Pocitově jsem během závodů věděl, že to není ono, postrádal jsem sílu i ideální provedení záběrů. „Z časů si nic nedělej, přijeli jsme si hlavně užít společný víkend. Navíc jsi stejně získal zlatou medaili,“ utěšovali mě kluci z oddílu. V kategorii 25 až 29 let jsem totiž plaval pouze proti jednomu, případně třem soupeřům. A i když jsem předvedl nejhorší osobní výkony v této sezoně, tituly jsem získal.
Večírek, únava a nakonec spokojenost
Specifikem těchto mistrovství jsou sobotní večírky. Tento nabídl dvě speciální vystoupení. Nejprve vystoupili bubeníci, kteří zapojili i několik závodníků a společně vytvořili krásný rytmický zážitek. „Mám úplně červenou ruku z toho plácání,“ prohodil s úsměvem trenér Matěj, který se s dodanou plastovou trubkou přidal k aktivitě bubeníků. Následovalo vystoupení tanečnic v kostýmech typických pro brazilské festivaly samby. Poté už parket patřil samotným plavcům, volná zábava pokračovala přibližně do jedenácti hodin večer.
Závodní den po absolvovaném večírku je náročný, únavu lze pozorovat i v našem oddílu, ačkoliv jsme v této skupině považováni za benjamínky. Nedělní dopoledne jsme ale opět odplavali úspěšně, přidali jsme další, a velmi krásné, medaile. Úsměvy na našich tvářích držely i přes určitý spánkový deficit, a zážitek z celkového šampionátu jsme tak zhodnotili jako velmi příjemný.
Ze Zlína jsem odjížděl spokojený. Ne se samotnými výkony, ale spíše díky nové zkušenosti. Vidět takové sportovní výkony v úctyhodném věku byla krásná ukázka toho, že hýbat se a žít aktivně se dá, i když za sebou na světě máte už několik dekád. Pozorovat dlouholetá přátelství, pozitivní atmosféru po celou dobu závodů a užívání si plavání mě přivádí k myšlence, že i já bych v daleké budoucnosti chtěl tyto okamžiky zažívat.
Autor: Martin Dřevínek
Foto: Redakce IKSŽ
