Z oken obnovené prvorepublikové kavárny Avion se otevírá výhled na Most přátelství – jeden ze symbolů rozděleného Těšína. Právě přes něj dennodenně korzují stovky aut i chodců mezi českou a polskou částí města. A místní se shodují: Hranici už ani nevnímáme.
Dvojjazyčné nápisy ulic, jídelní lístky i turistické informace. Pro mnohé zvláštní, pro obyvatele Těšína pochopitelné. „Někdy to musíme vysvětlovat – obzvlášť těm, kteří k nám zavítají z větší dálky,“ přiznává kreativní ředitel spolku Člověk na hranici Stefan Mańka z polského Těšína. Sám vnímá obě části jako jeden organismus. „Jedna půlka bez druhé nemůže normálně fungovat, protože se vzájemně doplňují. V současné době je hranice téměř neznatelná,“ vysvětluje.
Obdobná slova zaznívají i z Česka. „Každý týden chodím po naší i polské straně. Vůbec města nerozlišuji. Samozřejmě se najdou i lidé s opačným názorem, ale rozhodně převládá skupina, která se snaží o maximální spolupráci s druhým břehem,“ souhlasí rodák z české části Dominik Folwarczný.
Teprve od roku 1920 je město rozpůlené mezi dva státy řekou Olší, která ale zároveň tvoří spojující prvek – nikdo jí neřekne jinak než Olza. Za minulého režimu se kolem ní rozkládalo ochranné pásmo, v posledních letech však její okolí vzkvétá. Rekonstrukcí prošla obě nábřeží a na české straně už třináct let zase vítá hosty prvorepubliková kavárna Avion.
Obnovená prvorepubliková Čítárna a kavárna Avion v Českém Těšíně znovu ožila v roce 2010.
A Olza sehrála význačnou roli i během koronavirové pandemie, která hranice opět uzavřela – paradoxně v roce stého výročí rozdělení.
Stýská se mi po tobě, Čechu. I mně po tobě, Poláku
Na polském břehu se v roce 2020 objevila 20. března plachta s jasným vzkazem: „Stýská se mi po tobě, Čechu.“ Za bannerovou akcí stál hrdý rodák Mańka: „Byl to spontánní nápad, který jsme během několika dní zrealizovali společně s Magdou Szadkowskou. Pokusili jsme se vyvolat pozitivní emoce mezi obyvateli, které rozdělila ‚pandemická hranice‘.“ Vše probíhalo rychle a ve velkém utajení, aby ostatní neměli nejmenší tušení, co se chystá. „Chtěli jsme každého překvapit.“
Na odpověď z protějšího břehu dlouho nečekali. Skupinka z Českého Těšína vytvořila nápis: „I mně po tobě, Poláku.“
„Když jsme viděli vzkaz od Stefana, nemohli jsme dělat nic jiného než odpovědět ve stejném duchu. Ukázali jsme náklonost sousedům a jasně vyjádřili, že vnímáme nastalou situaci stejně a jedná se pro nás o něco zcela nepřípustného. Přišli jsme o věci, které byly předtím naprosto samozřejmé,“ vypráví spolutvůrce českého banneru Folwarczný.
Řeka Olše (Olza) rozděluje Těšín na českou a polskou část.
Nápad se setkal s obrovskou podporou veřejnosti i mediálním zájmem. „Následné reakce předčily naše očekávání. Nepočítali jsme s velkým celorepublikovým ohlasem v Česku ani Polsku. Pozitivní zpětná vazba rostla jako sněhová koule,“ popisuje Mańka.
A překvapení neskrývá ani Folwarczný: „Nepočítali jsme ani s větším ohlasem z regionu. Odezva, která přišla, byla naprosto neuvěřitelná. Přesto za hlavní doteď považuji samotné gesto a jeho čistě kamarádskou rovinu, že jsme si navzájem chyběli.“
V návaznosti na úspěšné posílání vzkazů nazpívala Folwarczného kapela Izabel o situaci během pandemie skladbu Dva břehy (Dwa brzegi). „Až díky bannerové akci jsme zjistili, jak moc ostatní trápí uzavření hranic. Původně jsme se do nahrávání nehrnuli, ale po kladných reakcích jsme si řekli, že města propojíme i hudebně.“ V květnu píseň vyšplhala na vrchol hitparády regionální veřejnoprávní rozhlasové stanice Polskie Radio Katowice. „Dokonce jsme předčili Lady Gagu,“ směje se. Přesto se jedná o výjimečně veselý okamžik doby, která výrazně komplikovala životy všech místních.
„Mladá generace byla zvyklá, že chodí volně mezi oběma břehy. Najednou to nešlo a pro všechny nastalo náročné období. Sama do Polska jezdím i několikrát denně a nevnímám, že překračuju hranici. Během pandemie nám to zase připomněly kontroly,“ vzpomíná Ela Štěrba Molenda, organizační ředitelka festivalu Kino bez hranic.
Z Česka do Polska a zpět
Právě největší kulturní akce města se už čtvrt století stará o pomyslné stírání státní hranice. Mezi její hlavní motivy patří setkávání, prohlubování česko-polských vztahů a poznávání kultury sousedních zemí.
„Vše se odehrává v jednom městě, ale ve dvou státech. Během dne tak dvakrát i třikrát překračujete hranici, ale vůbec to nepostřehnete,“ přibližuje Štěrba Molenda a přiznává, že na unikátní dějiště lákají i věhlasné hosty, jakými v minulosti byli režiséři Jan Hřebejk, Miroslav Krobot a Agnieszka Hollandová, či herečka Agata Kuleszová z oscarového filmu Ida.
Významní hosté festivalu Kino na hranici na nástěnné malbě v Parku Pokoju v polském Těšíně.
Diváci mohou zhlédnout kromě českých a polských filmů i slovenské a maďarské, některé z nich se promítají symbolicky na hraničním Mostě přátelství. „Chceme, aby byl festival vnímán jako oslava středoevropského prostoru,“ říká Štěrba Molenda.
A těžko najít lepší místo ke sjednocování kultur, než je město, které má hluboko ve své tváři zaryté spletité evropské dějiny 20. století protkané válkami i národnostními spory.
Daniel Czolko
