Denně obdrží stovky nadávek. „Zmlátím tě, zneužiju a pak konečně zabiju,“ říká anonymní komentář. Festival Jeden svět letos představil mrazivý dokument Mizogynie v digitálním věku. Příběhy žen, které se rozhodly nemlčet a bojují za větší bezpečí na sociálních sítích. Na oplátku se ale bojí o svůj vlastní život.
„Ženy se stávají vlivnějšími a mnoho mužů se rozhodlo, že to už je příliš,“ tvrdí italská politička Laura Boldriniová. Záběry jejího výstupu v Poslanecké sněmovně střídá koláž s useknutou hlavou. „Pojďme poslat za Boldriniovou někoho, kdo ji znásilní, třeba se pak na nás bude znovu usmívat,“ napsal na Twitter starosta Matteo Camiciottoli. Jeho stoupenci pak zapalovali podobiznu poslankyně na náměstí. „Tohle přece nemůžeme brát jako normální chování, odmítám to přijmout,“ zvolává politička.
Podala na něj trestní oznámení a soud vyhrála. Camiciottoli musel sice zaplatit odškodné, teď si ale může tweetovat vesele dál. „Policie většinou nijak nepomůže, vědí, že legislativa je na online výhružky nedostatečná,“ vysvětluje další z obětí Laurence Grattonová. Na vysoké škole ji kyberšikanoval spolužák. „Vím, kde bydlíš, najdu si tě a zabiju za to, jak otravně se ptáš na přednáškách,“ stojí v jedné ze zpráv.
Grattonová a i všichni kolem věděli, že za útoky stojí on. Policie ale nic nezmohla. Všechny výhružky posílal přes falešné profily. „Kdyby vás šikanoval v reálném světě, mohli bychom s tím něco udělat. Takhle vám jen doporučíme smazat si svoji online identitu, zlé komentáře pak přestanou,“ radí policista.
„My ale přece neděláme nic špatného. Nebudu si ukrajovat kus své svobody, protože mi někdo vyhrožuje,“ přidává se francouzská herečka Marion Séclinová. V šestnácti letech se stala obětí sexuálního násilí. „Když srovnám znásilnění s tím, co se mi děje teď, nynější realita je mnohonásobně horší. Výhružky smrtí a obtěžování nemají konce. Přichází ze všech stran od tolika mužů. Po čtyřech měsících jsem napočítala 40 000 různých nadávek. Chtěla jsem několikrát spáchat sebevraždu,“ dodává.
To se doopravdy nedá kyberšikaně nějak zabránit?
„Můžete si objednat někoho, kdo útočníky zabije. Ale to je nelegální, tak vám to moc nedoporučuju,“ odlehčuje vážné téma během následné debaty s diváky. „I když byly chvíle, kdy jsem i nad tímhle řešením přemýšlela. Přejete si, aby ti muži trpěli, co nejvíc to jde.“ Jinak ale bohužel nezmůžete nic. „Je to smutné, ale čím více nás bude o těchto problémech mluvit, tím méně nás budou napadat. Útočníci se mezi nás rozprostřou a nadávek snad ubyde,“ doufá Séclinová.
„Často slýcháme, že se to děje jen online, že to máme ignorovat. V reálném světě se nám přece nic neděje,“ líčí Boldriniová. Pravda je však jiná. Dokument následně ukazuje případ britské poslankyně Jo Coxové. Vyhrožování se z internetu přeneslo do skutečného světa. Neonacista, který nesouhlasil s jejími názory, ji třikrát postřelil a patnáctkrát bodnul.
„Nejde jen o pár zpráv a lehké urážky. Jsou dny, kdy se bojím vycházet ven. Neustále se rozhlížím a čekám, kdy mě někdo napadne, jen protože se snažím udělat ze světa bezpečnější místo,“ uzavírá Séclinová.
Z Kina Lucerna Tereza Brychová
Více k tématu čtěte:
Putine, co po nás sakra chceš? Festival Jeden svět představil dokument o ruské invazi
