Co by bylo, kdyby E.T. mimozemšťan místo v Texasu přistál na Moravě? Tuto otázku si položil režisér, scénárista i autor námětu v jedné osobě Rudolf Havlík. Víc než snímek spielbergovského typu je však výsledek spíš volné parodické pokračování Troškovy sérii Slunce, seno. Pravděpodobně nejen shodou náhod mělo čtvrté, nikdy nenatočené pokračování, nést titul Slunce, seno, ufoni.
Identitu vesnice Houňovice, kterou definuje jen to, že je na Moravě a kousek od Brna, rozklíčuje divák, který alespoň chvíli v podobné obci žil, hned po prvních minutách filmu. Úvodní scéna s vesnickou svatbou (není důležité čí, jsou přece všechny stejné) dává prostor pochopit charakter jejích obyvatel. Mezi nimi líný starosta Picek (Vasil Fridrich), který chce mít hlavně klid, stachanovská policistka Jaruna (Erika Stárková), která naopak na klid nevěří a celý svět se pro ni točí kolem ukradené cisterny za unijní peníze, a především ztřeštěný traktorista Franta, kterého tak celá vesnice včetně jeho ženy prostě bere.
V maringotce za vesnicí žije mladý astrolog Blažej (Filip Březina), jehož největším koníčkem je koukání do nebe. Ten se po konci svatby sveze domů na vlečce Frantova traktoru. Ani několik promile v krvi mu totiž nezabránilo v tom, aby domů dojel na svých. Pak ale na pole za vesnicí dopadne neznámý objekt a jeho mimozemský řidič si kolem projíždějícího traktoristu zvolí za svého tělesného hostitele.
Sůl do ran neduhů české společnosti
Po nastolení základního děje však přichází nejhlušší část filmu, kterou zachraňují hlavně stereotypní vedlejší postavy, jaké většina z nás zná ze svých životů. Mezi nimi vesnický plácal doktor Jireš (Jan Teplý ml.) s historkami nudnějšími než obstrukční projevy ve sněmovně, nebo obecní konspirátor Pešek (Pavel Kikinčuk), který po covidové pandemii vidí spiknutí i v kondenzačních parách na nebi.
Peškovo absurdně paranoidní smýšlení nastavuje zrcadlo jemu podobným, kteří hledají pravdu ve facebookových skupinách a kterých je v naší společnosti proměněné událostmi posledních let víc než kdy dřív. Otázkou zůstavá, zda byli tito diváci v kině schopni výstřel na ně samé vůbec rozklíčovat.
S tématy posledních let Havlík pracuje i jindy, když si postavy například vyčítají vzájemné porušovaní pandemických opatření, nebo se přou o tom, zda se ve vesnici krade a jestli to vlastně náhodou není jedno, protože se krade přece všude. Později během filmu zase paroduje přehnaný strach a nenávist Čechů k uprchlíkům, kdy celá vesnice vybízí mimozemšťana k tomu „aby táhl odkud přišel a neroztahoval se u nás doma“.
Chabé záplaty děravého scénáře
Franťan svůj mimozemský původ nijak nezastírá a všem ve vesnici vysvětluje, že není ze Země a že potřebuje pomoc. Frantovi, který je tak trochu z jiné planety i normálně, ale nikdo z houňovických z počátku nevěří. A to kupodivu ani Pešek, který jinak nemá problém věřit ničemu, co mu ruský troll nakuká.
A právě v tomto tkví největší hloupost a dějová díra filmu. Samozřejmě, že záměrem byla pravděpodobně komediální nadsázka. Ať už je ale divák připraven bavit se u filmu sebevíc, myšlenka toho, že silná kocovina a převtělení mimozemšťana mají stejné účinky, se zkousává opravdu těžko.
Parodie na druhou
To, že je film vědomě přihlouplý, je znatelné už od začátku. Opravdovou parodií na parodii se ale stává až s příchodem dějové linky o CIA. Ta má totiž pobočku i v Brně s jedinou zaměstnankyní Rebekou (Kateřina Marie Fialová), která se svou chabou výbavou i zkušenostmi vyráží do Houňovic mimozemšťana chytit.
Seznámí se s Blažejem, který jí jako jediný z vesnice zvládne o mimozemské invazi předat relevantní informace a společně zvládnou houňovickým vysvětlit, že mimozemšťan přišel v míru a potřebuje pouze pomoc s návratem domů. Celá vesnice nakonec spojí síly a mimozemšťan jim za záchranu života slíbí přímluvu u mezigalaktické rady. Uvědomil si totiž, že celovesmírně přijímané stereotypy o primitivnosti a agresivitě lidské rasy už neplatí.
Není třeba si nalhávat, že je Franta Mimozemšťan briskně vybroušenou celospolečenskou kritikou nebo dokonale nadčasovou komedií. Není a ani jedním z toho nikdy být nechtěl. Prvky obojího ale velice dobře kombinuje a ukazuje na Češích a hlavně češství to nehezké i dobré. A dělá tak přesně to stejné, co kultovní hoštická trilogie.
Matěj Košťál
Zdroj náhledové fotografie: Cinemart.cz
