Výt či nevýt. To se zřejmě honí hlavami psů v útulku Dogpoint. Jako kdyby vycítili příjezd potencionálního páníčka, který jim nabídne nový domov. A že by ho někteří ze zdejších nájemníků opravdu potřebovali. Soukromý útulek v malé obci Malotice se zaměřuje převážně na odchyt nemocných, týraných a starých psů ve snaze jim zajistit co nejlepší podmínky, a hlavně pořádný zbytek života. Jsou to právě staří a nemocní psi, na které jsme se v reportáži zaměřili.
Nápad na vznik útulku se zrodil před 11 lety, v počátcích však fungoval pouze na bázi domácích depozit. Malý areál s veterinářským sálem a karanténním zařízením vznikl v roce 2014. Od klasického útulku se liší třeba možnosti venčení „ubytovaných psů“, služby psího hotelu a domáckým přístupem. Odchytové služby nabízí Dogpoint po celém Středočeském kraji.
„Ročně odchytíme kolem 150 psů. Vždy je důležité, aby nálezce kontaktoval nejprve obec, ta pak volá nám a my vyrážíme k odchytu. Způsoby odchytu jsou různé. Někdy pes naskočí přímo do auta a někdy jsou zase potřeba uspávací prostředky. Věkově je to pak opravdu různé, odchytáváme jak štěňata, tak staré, někdy až nemohoucí psy,“ popisuje ředitelka útulku Michaela Zemánková.
Proces odchytu pokračuje v útulku důkladným veterinárním vyšetřením, při kterém se mimo jiné zkoumá aktuální zdravotní stav zvířete, očkování a stáří. Lékařská prohlídka nalezeného je v případě umístění do útulku klíčová. V příspěvcích na sociálních sítích Dogpointu můžeme vysledovat obrovské množství zraněných nebo týraných psů, kteří zařízením projdou. Míra závažnosti zranění se samozřejmě mění, ale věk zvířete určitě hraje roli. Staří psi, podobně jako lidé, mají totiž větší tendenci ke závažným zdravotním komplikacím. Důležitá je vždy pravidelná návštěva zvěrolékaře.
„Člověk by se měl o svoje zvíře určitě starat stejně jako o sebe. Když například přijdete se psem v posledním stádiu selhání ledvin, tak už mu nikdo nepomůže. Je tedy lepší každý rok dělat například screening krve nebo sono vyšetření břišní dutiny a rentgen hrudníku. Tak včas odhalíte nádory, které pak nedorostou do velikosti, kdy se to nedá operovat,“ říká veterinář Norbert Nemes.
Preventivním vyšetřením se zkrátka dá předejít značným komplikacím. V případě starých psů se jedná třeba o problémy s klouby. „Je důležité odhalit problém včas. Pejsek třeba nejde na tak dlouhou procházku jako dřív. Samozřejmě si vám na bolesti nepostěžuje, nemá jak,“ dodává Nemes. U menších plemen se ke stáří vyskytují problémy se srdcem. „Pes je zadýchaný, dusí se, kašle. Zvýší se mu výkonnost,“ pokračuje veterinář. Odhalit problém včas nezávisí pouze na pejskaři, ale i na zkušenosti lékaře a přístrojovém vybavení ordinace.
„Bližší vyšetření doporučuji každý rok zhruba od 6/7 let stáří zvířete. Já k tomu třeba využívám přeočkovací prohlídky. Změřím teplotu, proklepám si toho pejska a v případě, že slyším nějakou šelest tak dělám sono. Pomocí echokardiografického vyšetření následně porovnám hodnoty a pokud něco odhalím, většinou do půl roku požaduji další kontrolu. Pak už může následovat léčba. V dnešní době jsme díky včasnému nasazení léčby schopni prodloužit život pejska“, zdůrazňuje Nemes nutnost prevence.
V případě odhalení nemoci odchyceného zvířete má Dogpoint široké možnosti léčby. V areálu útulku najdeme veterinární sál se základními lékařskými pomůckami, vnitřní kotce i léky a speciální výživu. Lehce zranění psi většinou potřebují nějaký čas na doléčení v karanténě a pak mohou být umístěni do venkovních kotců a k adopci. Čím je pes mladší a zdravější, tím má pochopitelně větší šanci na nalezení nového domova. Ani starší psi však nemají vyhlídky tak špatné, jak by se možná dalo předpokládat.
„Jsou lidé, kteří si cíleně vybírají starší pejsky na dožití. Takoví lidé třeba radši za 10 let pomůžou 5 psům, než aby si vzali na víc let psa, na kterém je potřeba pracovat. Potom samozřejmě záleží na stavu, ve kterém byl pes nalezen. Tam hrají zásadní roli emoce, dá se mluvit o opravdu cílené adopci – záchraně. Že je starý, to už pak nehraje takovou roli“, říká ředitelka Zemánková.
Nedávno například zaznamenal útulek adopci staré feny plemene zlatého retrívra, které byl diagnostikován zánět ledvin a močových cest. U takových psů je důležité myslet i na veterinární výdaje a nutnost osvojitele tyto částky a potřebnou péči zvířeti poskytnout.
„Průměrně se u těch starších psů pohybujeme v desetitisícových řádech ročně. To si člověk musí rozmyslet už před koupí zvířete“, zdůrazňuje Dana Wunschová z chovné stanice Orsi Bohemia.
Lhostejného majitele správnému zacházení nenaučíš
Při pohledu na zanedbané nalezence na stránkách Dogpointu si člověk pokládá otázku, jak se tohle vůbec může stát. Při péči o psa, především pak starého, je nutné si rozmyslet důvod, proč si domácího mazlíčka vůbec pořizuji.
„Nejdůležitější je podle mě si rozmyslet, jestli má vůbec cenu si toho psa pořizovat. Rozhodně se na psech promítá to, když si je pořídí někdo, kdo není sám vyrovnaný. Pak, byť nevědomky, se to na zvířeti promítne. Spousta lidí si psa pořídí čistě z toho důvodu, že ho mají všichni. Následně zjistí, že mít psa, to je opravdu životní styl,“ říká Zemánková.
Životním stylem se nemyslí pouze každodenní venčení a nákupy správných granulí. Ideální je se psem pracovat tak, aby se správně vyvíjel, podobně jako třeba u dítěte. V chovných stanicích a útulcích je to pro pracovníky celodenní práce. „Venčíme je ráno a po obědě. Když je těch psů víc, zabere to samozřejmě spoustu času,“ říká Wunschová. „Hodně psů se mezi sebou nesnese, to je přirozené. Proto venčení, a i výcvik v útulku nemůže probíhat kolektivně. Za den ujdeme při venčení třeba 20 km,“ dodává Zemánková.
Právě Dogpoint je ve svém fungování specifický možností nezávazného venčení kýmkoliv, kdo v určené časy přijede. Pro staré a nemocné psy to může být aspoň chvilkovým zpestřením a pocitem milující rodiny. „Někdy se na ty psy díváme a říkáme si, ten by si adopci zasloužil. U některých je nám bohužel jasné, že jsou tady na dožití. No a potom je tu Kulda.“
Kulda se už za ty roky stal v útulku celebritou. Do péče se dostal po tom, co jeho majitele odvezli do psychiatrické léčebny. Právě nevyrovnanost páníčka se na něm značně projevila. Začátky pro něj byly těžké. Má za sebou pár pokousání při venčení nebo ošetřování, hlavně kvůli strachu. Dnes už je mu 9 let a dělá značné pokroky. „Na něj se musí opravdu trpělivě. Při každém střetu s neznámem panikaří – to pak dokáže i kousat. Přitom je to náš nejchytřejší pes. S výcvikem nemá problémy, chce se učit a jde mu to. Dokáže už jezdit i autem, i když se jich bojí, a nechává se ošetřit“, dodává Zemánková.
Na Kuldovi se dá jasně demonstrovat, jak důležitá je správná výchova a taky fakt, že i když je pes chytrý a novým kouskům ho naučíme, musí se na něm od mala pracovat.
Já si myslím, že každý pes by už od malička měl mít stoprocentní přivolání. U ovčáků konkrétně je to pak na majiteli, ale obecně je vhodné, aby s nimi absolvovali výcvikové kurzy, říká Dana Wunschová. Výchova je těžká, ale nezbytná. Starší psi čerpají z výcviku ve věku štěněte. „Náročnější na péči je určitě štěně. Důležité je, aby se vychovalo k tomu obrazu, jaký majitel chce. Když si ho přivezu domu, musím ho naučit úplně všemu. U starších psů jsou samozřejmě důležité pravidelné návštěvy veterináře a v případě nemoci i léčba, obecně jsou však náročnější právě štěňata“, pokračuje Wunschová.
Konec psího života
Osvojení psa z útulku za účelem dožití je věc chvályhodná, nicméně i zde si musíme dávat pozor. Přílišná péče a snaha o prodlužování života může vyústit ve vznik dalších, mnohdy ještě horších komplikací. Aby zvíře nemuselo trpět a netrápilo se bolestmi, existuje možnost psí eutanázie.
„Veterina musí při uspávání zvířete postupovat jako u každé jiné živé bytosti. Často je ta eutanázie vnímaná v očích majitelů jako nedobrovolné ukončení života. Já vždycky navrhuji eutanázii pro nevyléčitelně nemocná zvířata. Žádný lékař by neměl usmrtit zdravé zvíře,“ říká veterinář Norbert Nemes.
O zvířecí eutanázii se vedou debaty už dlouhou dobu. Postoje útulků a páníčků se razantně liší a ve finále vždy záleží na slovu majitele psa.
„V některých útulcích jsou třeba razantně proti psí eutanázii. My jsme po zkušenostech došli k závěru, že toho psa nemůžeme zase uléčit k smrti. Vyhodnotíme tedy kvalitu života psa a co pro něj můžeme udělat. Zkrátka neprodlužovat to utrpení“, komentuje psí eutanázii Zemánková.
Stejně jako lidé, staří a nemocní psi strádají. Opustit zvíře je pro mnohé jednodušší než opustit člověka. Útulky jako je Dogpoint poskytují těmto psím sirotkům aspoň pozornou a profesionální péči. Nejdůležitější je fakt, že se spousta z těchto psů v útulku neohřeje na dlouho. Obratem nacházejí nové a láskyplné majitele. To ukazuje, že člověk umí být občas taky správným dvounohým přítelem psa.
Petr Kallista
