Sankcí na Rusko přibývá stále víc. Obyvatelé mají strach o svoji budoucnost a raději odcházejí jinam. Vyhnalo je rozhořčení nad válkou, strach z uzavření hranic nebo obavy ze zdevastované ekonomiky státu a jeho budoucnosti. Zemi ale musí opustit třeba i cizinci, kteří tam jen pracovali.
Paní Eva žila se svým manželem v Moskvě už několik let. Ona pochází z Česka, on z Francie. Do ruské metropole se přestěhovali kvůli práci, a dokonce tu založili rodinu. Protože v cizině pobývali pouze na pracovní vízum, v několika měsíčních intervalech se museli vracet zpět do svých rodných zemí. Takové cestování samo o sobě není jednoduché a o to těžší je se třemi malými dětmi. Nedávno se jejich situace o dost ztížila. Když 24. února 2022 Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu, byla paní Eva ve svém rodném městě s nejmladším pětiměsíčním synem. Její manžel byl se dvěma staršími dětmi u rodiny v Paříži.
,,Manžel přišel o svoje vízum hned v prvních dnech. Už se tam nemohl vrátit. V Moskvě jsme měli prakticky všechny věci, takže jsem se po dlouhých hádkách s rodiči rozhodla pro naše věci letět. Samozřejmě, že jsem měla strach, ale přišlo mi to jako nejvhodnější řešení. Moje vízum ještě platilo pár dnů, takže jsem koupila letenku a se synem letěla zpět, abych pobrala všechno, co se dalo,’’ svěřila se Eva v rozhovoru. ,,V té době ještě nebylo cestování tak obtížné, jako je tomu teď. Všechny ty sankce teprve začínaly, takže dostat se tam bylo v pohodě. Cesta zpět byla horší.’’
Po necelém týdnu, který Eva strávila v rozpolceném Rusku byl čas na návrat. Turkish Airline a Air Serbia prozatím drželi spojení mezi Ruskem a Evropou. Většina uprchlíků míří právě do Turecka, které jako jeden z mála států umožňuje přílety a odlety do Ruska. Další destinace, kam migranti míří jsou Arménie, Gruzie, Uzbekistán nebo třeba Kazachstán. Mezi odchozími jsou často novináři nebo aktivisté, kteří veřejně vyjádřili svůj nesouhlas s válkou. Dále také umělci a lidé, kteří po tomto incidentu nevidí možnost svobodně projevovat své názory a tvořit úspěšnou kariéru. Nicméně ti, kteří v zemi zůstali, se musí potýkat se sankcemi, které jsou na Rusko uvaleny. Dohromady jich je už více než 5500, čímž Rusko překonalo třeba Írán nebo Severní Koreu. Kreml se ale stále nevzdává.
,,Když jsem se tam vrátila, neměla jsem ani moc čas přemýšlet nad tím, co se změnilo. Zabalila jsem naše věci, vybrala peníze, které se dali, rozloučila se s přáteli, a to je vše. V obchodech zatím nic nechybělo. Ano, vytvářely se větší řady u bankomatů, ale tohle mě nijak výrazněji nezasáhlo. Všechno zdánlivě fungovalo normálně. Možná jen Facebook nebo jiné sociální sítě na tom byli hůř, ale když se člověk umí připojit na VPN, neměl by být problém. Ale jak říkám, zatím to tak bylo. V Česku jsem už skoro tři týdny, takže nevím, jak je to tam teď. S nikým, kdo tam zůstal, nejsem ve spojení,’’ pokračovala Eva.
Cenzura médií a internetu není v Rusko nic nového. Už od roku 2012 ji řídí agentura Roskomnadzor. Ta blokuje některé sociální sítě jako je právě Facebook, Twitter nebo YouTube. Od začátku válečného konfliktu, mimo již zmíněné, zakazuje přístup na stránky BBC, informační portál Meduza nebo rádio Svobodná Evropa. Kontrola na internetu se šíří a posledním svobodným médiem zůstává Telegram, který odolává už od roku 2018.
Podle analytiků Institutu pro mezinárodní finance přijde Rusko o patnáct let svého ekonomického růstu. Celková finanční situace pokulhává a ceny se výrazně zvyšují. Vývoj nejvíce zasáhlo odstřižení velkých bank od mezinárodního platebního systému SWIFT, omezení cestovního ruchu, zavření velkých firem, a především zmrazení devizových rezerv ruské národní banky. Také kurz rublu je velmi nestálý. Ještě na začátku roku 2022 bylo 100 rublů přibližně 30 korun. Po pár týdnech bojů je to už jenom asi 23 korun.
,,Asi nejvíc jsem pocítila změnu cen u letenek. Vracet jsem se musela přes Istanbul a lístky byly o poznání dražší než normálně. Svoji roli v tom hrálo i to, že jsem letěla se synem, s kočárkem a se třemi velkými kufry plnými věcí z našeho bytu. A to se mi ani nepodařilo vzít všechno. Chybí mi spousta věcí – třeba mixér. Pro ten jsem opravdu nenašla místo. Ostatní věci jsem si chtěla prozatím uložit do úschovny a vyzvednout si je až se situace uklidní. Ale to bychom se brzy asi nedoplatili, hlavně teď když jsme s manželem oba přišli o práci. Naštěstí máme pár dobrých přátel, kteří nám byli ochotni pomoci.’’
Poradce ukrajinského prezidenta Oleksij Arestovyč se již v březnu domníval, že by válečný konflikt mohl skončit na začátku května. Na přesvědčivosti tomu dodává i to, že již před třemi lety ruskou invazi předpověděl. Ne všichni ale sdílí tuto optimistickou myšlenku. Řada expertů naopak očekává dlouhou a vleklou válku, protože i přes to, jak špatně se ruské armádě vede, stále se nevzdává. Diplomatické rozhovory zatím uvízly na bodě mrazu a dosáhnout mírové dohody nebude tak jednoduché, jak si mnoho lidí původně myslelo. Největší obavy teď vyvstávají z možnosti, že by Rusko nakonec dobylo Kyjev, nebo naopak z Putinovi reakce, kdyby musel stáhnout svá vojska zpět domů. Otázkou tedy stále zůstává, jak se bude situace dále vyvíjet a kdy budou mít ukrajinští, ale i ruští uprchlíci možnost vrátit se ke svému starému život. Anebo pokud vůbec o něco takového mají zájem.
,,Do Ruska se určitě neplánujeme vrátit. Nikdy. Už když jsme se tam stěhovali dohodli jsme se, že společný život prožijeme s dětmi v Praze. Setrvávali jsme hlavně kvůli manželově finančně nadstandardně ohodnocené práci. Moskva je sice krásná, ale nechtěla bych, aby tam moje děti vyrůstaly, nebo aby tam museli chodit do školy. Teď už si zařizujeme bydlení v Praze,’’ objasnila paní Eva, které není jediná, kdo směřuje do našeho hlavního města.
S válkou a migrací se pojí i nenávistné projevy nebo diskriminace vůči Rusům v ostatních zemích. I přes to, že mnoho z nich konflikt odsuzuje, výhružkám a nadávkám se často ani tak nevyhnou. Policie před takovými projevy varuje a apeluje, aby se jich občané zdrželi. Na dveřích nejednoho baru, restaurace nebo dokonce lékaře se objevily cedule s nápisy „Rusové k nám nemohou„. Podle prezidenta České lékařské komory je takové chování ubohé a nepřípustné a měli by za něj dostat trest. Stejný postoj k diskriminaci zaujímá i Asociace hotelů a restaurací. Podobně tomu bylo už i v roce 2014 poté, co Rusko anektovalo Krym. Tehdy se některé případy těchto projevů dostaly až k Ústavnímu soudu.
,,Já osobně jsem se s ničím takovým nepotkala, ale to je tím, že jsem Češka. A veřejně se nikde nechlubím tím, kolik let jsem žila v Moskvě. Popravdě se na mě lidé tady někdy dívají trochu zvláštně kvůli mému příjmení, které jsem přijala po manželovi. Jeho rodina totiž původně pochází ze Sýrie. Ale jinak sehnat pronájem pro mě bylo s pomocí mých rodičů jednoduché. Není to tak bohužel pro všechny. Známí, kteří Rusko také opustili se chtěli na čas usadit v Polsku a žádný slušný podnájem si ještě bohužel nenašli,’’ komentovala situaci paní Eva.
Rusko opustilo už více než 200 000 obyvatel a vše nasvědčuje tomu, že toto číslo bude narůstat. Celá situace teď závisí na tom, jak dopadne invaze na Ukrajině. Bohužel ani to nezaručí Rusům kvalitní život bez cenzury a strachu z autoritářské nadvlády. Už jen ze způsobu zacházení s protestujícími proti válce je jasné, že projevit svůj postoj vůči Putinovým činům je spíše cesta do vězení.
,,Ze situace jsem smutná. Na Moskvu budu vzpomínat v dobrém, protože jsme tam prožili spoustu krásných momentů. I přes to, že způsob tamější vlády není ideální. Ale teď už se jen těším na manžela a děti, až je po více jak měsíci konečně uvidím i naživo v našem novém domově,’’ ukončila svou výpověď Eva.
Při své cestě zažila těžkosti, které si mnoho lidí neumí představit, ale i tak dál bojuje za svoji rodinu. A spousta dalších uprchlíků je na tom podobně, nebo i hůř. Vyspělý svět si již odvykl od konfliktů, které by takto napřímo ovlivnily jeho ekonomické fungování. To nejhorší však zůstává stále nevyřešené, protože válka ještě neskončila.
Hana Saxová
